Riverdance Bohemia Labradors

Péče o štěně

První den u nového majitele

Přechod od chovatele k novému majiteli je pro štěňátko velkou zátěží, především psychickou. Ocitá se najednou bez matky a sourozenců v cizím prostředí u neznámých lidí, což je zdaleka nejvíce stresující událost v jeho dosavadním životě. Je na novém páníčkovi co nejvíce to psímu miminku usnadnit a získat jeho důvěru. Kritická je zejména první noc. To nejhorší, co můžete udělat, je někam štěně zavřít a nechat ho o samotě, aby si "zvyklo"! Štěně je v tomto věku zcela závislé na své smečce, zůstat opuštěné by v přírodě znamenalo jistou smrt. Takové štěně v panickém strachu prokňučí noc, nový majitel se stejně nevyspí a štěně si do dalšího života odnáší v lepším případě ošklivou vzpomínku, v tom horším trvalé následky v podobě strachu z odloučení. Každý pejsek se samozřejmě musí naučit, že jeho pán odchází a nechává ho samotného doma, ale na to bude dost času, až si štěňátko zvykne a začne novému pánovi důvěřovat. Takže jak na to? Nejlepší je vyzvednout si štěně u chovatele během dopoledne, aby mělo čas ještě za dne prozkoumat nové prostředí, seznámit se s ostatními členy rodiny a trochu se unavit hrou s novými hračkami. Je důležité, aby vše probíhalo v klidu, takže návštěvy známých je lépe odložit na další dny, i tak toho bude na štěně hodně. Pelíšek štěňátka doporučuji umístit prozatím nejlépe vedle vašeho lůžka a vystlat mu ho kusem látky, který jste si přivezli spolu se štěnětem od chovatele, a který ještě voní po mamince a sourozencích. Pachové vjemy jsou pro psy velmi důležité a známý pach štěně uklidňuje. Dosyta najedené a hrou unavené štěně usne ve svém pelíšku, vaše blízkost mu dá pocit bezpečí, což je dobrý začátek vašeho budoucího vztahu. Pokud se v noci probudí a začne kňourat, stačí pár slov na uklidnění. První noc tak může proběhnout v pohodě, bez nářku a stresu.

Krmení

V prvních dnech je lépe krmit štěně stejně jako chovatel. Máte-li jiné představy o jídelníčku vašeho pejska, zvykejte je na něj postupně, předejdete zažívacím potížím. Zejména průjem štěňátko rychle vysiluje. Štěněcí strava musí být velmi kvalitní, vydatná, obsahující vše potřebné ve správném množství. Štěně labradora během prvních měsíců přibývá až 1kg za týden, nedostatky ve výživě se tudíž rychle projeví formou růstových vad, jež mohou být už nevratné. Za nejlepší považuji doma připravovanou stravu, jejím úskalím však je nutnost znát nutriční potřeby psa, obsah živin, vitamínů a minerálů v jednotlivých potravinách a použití krmných doplňků v odpovídajícím množství. Zejména se to týká suplementace vápníku, jehož musí být ve stravě psa 1,3 krát více než fosforu, u rostoucího jedince 200 -300mg/kg tělesné hmotnosti. V běžně používaných potravinách je fosforu mnohem více než vápníku, který se tudíž musí doplnit. Kdo chce svému pejskovi vařit, musí si o tom nejdřív něco přečíst a pak začít počítat. Přibližně dvě třetiny krmné dávky pro štěně by měly tvořit zdroje bílkovin (maso, vejce, mléčné výrobky), třetinu příloha (rýže, těstoviny, spařené ovesné vločky), zelenina, minerální a vitaminové doplňky. Maso z nezávadného zdroje lze zkrmovat syrové, ostatní raději tepelně upravené. Syrové rybí maso obsahuje enzym thiaminázu, který ničí vitaminy skupiny B. Pozor na příliš časté krmení játry, která jsou sice vynikajícím zdrojem celé řady vitamínů, obsahují však velké množství vitaminu A, kterým lze psa takto předávkovat. Starší pejsek můře dostat rozumné množství netříštivých syrových kostí - tepelně upravené kosti jsou pro psa téměř nestravitelné a způsobují zácpu. Vynikajícím zdrojem vysoce hodnotných bílkovin a vitamínů jsou vajíčka. Syrový bílek ale obsahuje avidin, který na sebe váže biotin a způsobuje tak jeho nedostatek, syrový žloutek není na závadu. Krmení psa není kosmické inženýrství, jak se nás často výrobci granulí snaží přesvědčit a váš pejsek jistě ocení více misku čerstého, doma připraveného jídla, než na kaši rozvařenou a následně usušenou hmotu, zvanou granule. Pokud se rozhodnete pro domácí stravu, doporučuji pročíst informace na těchto stránkách: BARF

Pokud z nějakého důvodu nemůžete pejskovi připravovat krmení sami, řešením je krmení granulemi pro psy, kde už to počítání zařídil někdo jiný. Jedná-li se o kvalitní granule, máte celkem jistotu, že pejsek vyroste bez větších problémů, jež mohou nastat zkrmováním špatně sestavené krmné dávky. Při výběru granulí buďte nároční, všichni výrobci vychvalují svůj produkt do nebes a skutečně použité suroviny schovávají pod nic neříkající názvy, jako třeba vedlejší živočišné produkty. Důležitý je obsah konzervantů a dalších Éček. Za velmi kvalitní považuji např. granule Canine Caviar, Essential, Taste of the Wild, Acana, First Mate, Fish for Dogs, Artemis. Pokud jde o výživové doplňky, jejich podávání není (na rozdíl od krmení vařenou stravou) nutné.

V době přezubování bych přesto doporučovala přidávat vápník (na toto téma se vedou nekonečné diskuze, rozhodnout se musí každý sám). V době výměny srsti je dobré přidávat biotin a lososový olej, eventuelně mořské řasy. Několik tabletek Pangaminu též pejskovi jenom prospěje. Jelikož labradoři jsou těžké plemeno, navíc velmi zatížené výskytem dysplazie kyčelních kloubů, není vůbec od věci přidávat preventivně cca od třetího měsíce kloubní výživu.  Přestože pes má schopnost sám si vytvářet vitamin C, jeho podávání má zřejmě velmi pozitivní vliv na vývin kloubů a výskyt dysplazie. Měl to ale být vitamin C v nekyselé formě, např. Ester C (už se dá sehnat i u nás v lékárně), nebo alespoň ve formě přípravku s prodlouženým účinkem, např. Cetebe. Jen na okraj, potřebujete-li "propašovat" do psa jakékoliv tablety, zamáčknuté do kousku taveného sýra je slupne úplně bez povšimnutí. Po odčervení, léčbě antibiotiky či zažívacích potížích mám dobré zkušenosti s pastou Probican, která působí příznivě na střevní mikrofloru.

Zdraví

S preventivní péčí začíná už chovatel tím, že březí fenku po celý život kvalině krmí a stará se o její zdraví a kondici. Nemocná podvyživená fenka nemůže dát život zdravým silným štěňátkům. Při kojení jim spolu s mateřským mlékem dodává i potřebné protilátky. Takto získaná imunita štěňátkům vydrží minimálně do šesti týdnů, kdy lze začít s prvním očkováním. V devíti a dvanácti týdnech je potom třeba přeočkovat. Chybou není ani nechat první očkování až na věk 8-9 týdnů. Očkovat by se mělo s rozvahou a vždy pouze naprosto zdravé zvíře, protože očkování není bohužel tak úplně neškodné, jak je často prezentováno. Podle oficiálnách guidelines WSAVA se doporučuje vakcinovat štěňata proti psince, parvoviroze a infekčnímu zánětu jater. Tato vakcína se zopakuje po roce, další revakcinace pak následuje nejméně v tříletém intervalu. U nás je ze zákona povinné očkování proti vzteklině u psů starších půl roku. Revakcinace je možná až v tříletém intervalu v závislosti na použité vakcíně. U psů se zvýšeným rizikem nákazy je možné vakcinovat každoročně proti leptospiroze, nedoporučuje se vakcinovat coronavirozu, psincový kašel a boreliozu.

Teprve po dokončení vakcinace, tedy po dvanáctém týdnu věku, je štěně plně v imunitě. Aby se úplně vyloučila možnost nákazy v tomto choulostivém období, nesmělo by se štěně vůbec brát ven. Problém je, že právě v této době prochází štěně důležitým obdobím vtiskávání, kdy by mělo nasbírat co nejvíce zkušeností. V této fázi štěně "poznává svět" a vše, s čím se setkává bere jako jeho přirozenou součást. Mělo by se projet autem, podívat se na nádraží, do města i do přírody, seznámit se s dětmi a různými zvířaty. Čím více toho uvidí, tím lépe, později mohou při kontaktu s neznámým nastat problémy. Kromě toho se kontaktem s dalšími psy učí "psí řeči" a "dobrým psím mravům". Hry a pranice s vrstevníky ho učí odhadovat vlastní síly, pomáhají mu najít si místo na hodnostním žebříčku a podřizovat se silnějším. Dobře socializované štěně umí dát jasně najevo svou podřízenost a tím zastavit případnou agresi staršího a silnějšího jedince. Na miskách vah se ocitají tyto "psychické zisky" a riziko onemocnění. Jako rozumný kompromis se mi jeví nevenčit štěně na místech, kde je vysoká frekvence psů a dovolit pouze kontakt se zdravými, známými, pravidelně očkovanými psy.

Štěně by nemělo prochladnout, přepínat se (na dvouměsíční štěně je dvacetiminutová procházka až dost), hrát si s výrazně staršími a silnějšími štěňaty a "bufetit" vše, co na procházce najde. Je až neuvěřitelné, co všechno je takové štěně schopné "protáhnout" zažívacím traktem. Většina těchto zdánlivě nepoživatelných věcí projde bez pohromy, ale běda když ne!

Dalším preventivním opatřením je odčervování. I když byla fena před krytím řádně odčervena, v jejím těle se s velkou pravděpodobností vyskytují neaktivní larvy, kterým odčervovací prostředky neublíží. Březost způsobí jejich "probuzení", takže štěňátka se nakazí už během nitroděložního vývoje. Proto se již dvou až třítýdenní štěňátka odčervují, a to opakovaně. Mezi očkováním a odčervením musí být aspoň týdenní pauza. Ani jedno by se nemělo provádět krátce před odběrem i po něm, změna majitele je sama o sobě dost velkou zátěží. Mezi druhým a třetím očkováním by se mělo ještě jednou odčervit (vhodný preparát doporučí veterinář), nebo ještě lépe nechat vyšetřit trus na parazity a odčervovat pouze při pozitivním nálezu. Masivní napadení parazity vede k neprospívání štěněte až k jeho úhynu, takže nepodceňovat!

Čistotnost

Štěně funguje jako průtokový ohřívač, nadlábne se několikrát denně a výsledkem je potom příslušný počet hromádek a několikanásobně více loužiček. S tímto faktem je třeba počítat a připravit se na něj (především duševně). Není možné od štěněte čekat, že vydrží několik hodin bez vyvenčení jako dospělý pes. Kromě toho musí dozrát schopnost vědomé kontroly vyměšování, stejně jako u lidského miminka. Některé štěně to pochopí dříve, jiné později, nemá to žádnou souvislost s jeho inteligencí. Zapomeňte prosím na přísné trestání či dokonce namáčení čenichu v exkrementech! Obojí je zbytečná hrubost, dosáhnete jen toho, že zvířátko, jež by vám mělo důvěřovat se začne bát. Nikoho by určitě nenapadlo provádět něco takového s lidským miminkem, které se učí chodit na nočníček. Snažte se zařídit vše tak, aby jste mohli štěně co nejčastěji pochválit za vyvenčení se na správném místě. Jakmile se začne probouzet, na nic nečekat, vzít do náruče a honem s ním ven. Vykonané dílo obdivně pochválit a odměnit kostičkou sýra, piškotkem, pohlazením... Doma nalezené hromádky a loužičky bez komentáře uklidit, rozčilování se nemá význam. Do tří měsíců věku by mělo být štěně téměř nebo úplně čistotné, samozřejmě za předpokladu, že má dostatečně často možnost vyvenčit se venku. Máte-li strach o koberce, doporučuji je na tu dobu srolovat, překrýt igelitem, eventuelně štěně zpočátku nepouštět do všech místností.

Pohyb

Dostatek odpovídajícího pohybu je pro štěně (a konec konců i pro dospělého psa) nesmírně důležitý. Vždyť pes je šelma, pro kterou je dokonalá pohybová koordinace nutností. Obratnost lze získat pouze pravidelným tréninkem, kterému se štěňátka formou hry a pranic s vrstevníky věnují s velkým zápalem! Pouze pravidelným cvičením sílí svaly, rozvíjí se pohybová koordinace, zpevňují se vazy a  kosti. Slovy jednoho profesora : "Funkce dělá orgán, nepoužívané části těla zakrňují." Neméně důležité je štěně nepřetěžovat a některé obvyklé psí činnosti odložit do dospělosti. Kosti a klouby teprve dozrávají, zátěž na ně velmi rychle stoupá se zvyšující se hmotností rostoucího jedince. Z toho důvodu je lépe zhruba do jednoho roku vynechat prudké skoky, zapomenout na běh u kola a nedovolit hru s výrazně těžšími štěňaty a dospělými psy. K úrazům při takových hrách opravdu často dochází, aniž by druhý pes chtěl štěněti nějak ublížit. Lépe být opatrný než pozdě honit bycha. Dvouměsíčnímu štěněti úplně stačí patnáctiminutová procházka, aby se unavilo. Půlroční zvládne lehký několikakilometrový výlet, ale ne už celodenní vysokohorskou túru. Tu si nechte až pro dospělého psa se zdravými klouby. Vynikající formou pohybu je plavání, které retrívři v naprosté většině milují. Po dosažení jednoho roku nechte raději udělat rentgen kyčlí a loktů, aby jste měli jistotu, že váš pejsek je v tomto ohledu v pořádku a může se naplno věnovat všem psím radovánkám. Labradorský retriever v dobré kondici (ne tlustý jako bečka) vydrží pracovat např. na honu celý den na suchu i ve vodě, dohledávat a bez zaváhání přinášet i několik kilogramů těžké kusy zvěře.

 

 

Péče o dospělého psa
 

Zdravý dospělý retriever není nijak zvlášť náročný na péči. Krmit stačí jednou denně, ale je lepší jeho denní příděl rozdělit na dvě dávky. Asi třetinu pak krmit ráno a zbytek večer. Stále však musí mít přístup k čerstvé vodě. Většina labradorů je snadno krmitelná, se sklony k tloustnutí. To by nemělo majitele svádět ke zkrmování podřadného krmiva. Dost dlouho to může vypadat, že je vše v pořádku, ale pejsek na to časem doplatí v podobě onemocnění ledvin, slinivky, kloubů, či výskytem nádorů, a zkrácením aktivního i celkového života. Diskuse mezi chovateli, zda krmit průmyslově připravenou stravou (psími granulemi a konzervami) nebo pejskovi vařit doma, jsou nekonečné. Každý má svou pravdu. Já se přikláním k variantě doma připravené kvalitní stravy. Snad nikoho by nenapadlo živit se trvale komerčně připravenou umělou výživou, doplněnou o směs syntetických vitamínů, přesto se mnoho majitelů psů domnívá, že právě tohle je pro jejich miláčka to nejlepší. Reklama dělá své!   
Nepopiratelnou výhodou granulí je jednoduchost přípravy, stačí je nasypat do misky. Jejich výběru je třeba věnovat dostatečnou pozornost, protože zdaleka ne všechny granule vychvalované reklamou jsou skutečně kvalitní. Vůbec bychom neměli uvažovat o granulích, nabízených v supermarketu za 200 Kč 15kg pytel. Jedná se v podstatě o rozemletý a usušený odpad, obsahující řadu chemických konzervantů, ochucovadel a barviv, díky kterým jsou zvířata ochotná tuto hmotu konzumovat. Výrobce sice může na obalu uvádět odpovídající obsah bílkovin, že se však jedná o bílkoviny pro psa z větší části nevyužitelné už se spotřebitel nedozví. Kvalitnější granule jsou obecně k dostání ve specializovaných prodejnách pro zvířata. Kvalita samozřejmě něco stojí, i když ne tolik, jak to na první pohled vypadá. Dobré granule mají mnohem vyšší využitelnost a pejskovi tudíž stačí na den menší množství.
 
 
Granule jsou zhruba děleny na kategorie superprémium, prémium a economy. Neexistují pro to však žádná přesná kritéria, označení závisí na výrobci. Za nejkvalitnější považuji značky Canine Caviar, First Mate, Acana, Essential,Taste of the Wild, Artemis. O něco levnější, ale stále ještě velmi kvalitní jsou třeba Nutram. Některé značky vsadily na masivní reklamu a nabízejí průměrné granule za cenu špičkových. Do této kategorie patří především výrobky velkých koncernů, jako jsou Royal Canin, Purina Pro Plan, Hill's, Eukanuba. To samozřejmě není zdaleka kompletní výčet značek dostupných na našem trhu. Neexistuje něco jako "ty úplně nejlepší granule". Každému psu vyhovuje něco jiného, je třeba vyzkoušet, jaká značka sedne zrovna tomu vašemu pejskovi. Při nákupu platí stejné pravidlo,jako při nákupu potravin - pozor na záruční lhůty! Proto je lepší koupit celé originální balení, než nechat si navážit z pytle v prodejně.  Výhodné bývá nakupovat krmení v internetovém obchodu. Ceny jsou velmi slušné a krmení vám  dovezou až domů.
 
 
K dostání je i nepřeberné množství různých vitamínů, doplňků, a kosmetických přípravků pro psy. S těmi je to lepší nepřehánět, zejména krmíte-li kompletní granulovanou směsí. Pokud se rozhodnete vařit, pestrá strava zajistí dostatek vitamínů i menerálů a není nutné to s doplňky  ppřehánět. V době línání je určitě dobré přidávat pejskovi biotin, urychlí to výměnu srsti. Příznivý vliv na její kvalitu má i rybí tuk a pupalkový olej. Vhodným krmným doplňkem je Pangamin, který je přirozeným zdrojem zejména vitamínů řady B. Přidáním mořských řas také nic nezkazíte, jsou bohatým zdrojem potřebných minerálií. Sladkovodní řasa chlorella patří mezi další užitečné dary přírody. Veliká je i nabídka pamlsků. Rovnou nechte ležet ty hodně barevné, většinou i intenzivně aromatizované. Váš pejsek je sice bude milovat, ale jeho zdraví určitě neprospějete. Než nějaké vyberete, podívejte se na složení. Možná zjistíte, že přestože jsou neskutečně drahé, obsahují jen obilniny, trochu chemie, a mizivé množství deklarovaných vitamínů. Jednoduchý recept na oblíbené domácí pamlsky: Rormixovat cca kilo jater, přidat vajíčko, ovesné vločky a špetku majoránky, vzniklou hmotu rozetřít na plech pokrytý pečicím papírem a dát péct. Ještě za tepla nakrájet na kostičky.
 
 
Srst labradorů je nanáročná na péči, kromě toho má velkou samočistící schopnost. Stačí pejska čas od času vykartáčovat, pouze v době línání je potřeba vyčesávat srst denně. K tomu dobře poslouží kvalitní kartáč a kovový hřeben (pozor pokud má ostřelší hroty!!!). Zablácenou srst stačí osprchovat vlažnou vodou a pak vytřít ručníkem. Osobně nedoporučuji používat žádný šampon, typický pach psí srsti tím jen zesílí. Vyjímkou jsou samozřejmě speciální léčebné šampony, používané na doporučení veterináře při kožních problémech. Užitečné jsou antiparazitární přípravky proti blechám a klíšťatům. Jsou k dostání ve formě sprejů, kapek (tzv. spotů) a obojků. Specifikem labradorů je jejich láska k vodě. Časté koupání však snižuje účinnost přípravků, které se ze srsti zkrátka vymyjí. Není dost dobře možné připravit retrievera o jeho největší potěšení, zvolíme proto přípravek, který co nejlépe odolává vodě. Dobré zkušenosti mám v tomto ohledu s obojky Scalibor.
 
Mokrá hustá labradoří srst má zejména v teplém počasí tendenci se zapařovat. V takovém místě se pomnoží kvasinky a může dojít až ke vzniku mokvavého boláku, zvaného hot-spot. Prevencí je psa po plavání vysušit, zejména na krku a kolem kořene ocasu. Hot-spoty se poměrně obtížně léčí, nejlepší je okamžitě vystříhat srst z postiženého místa a několikrát denně mazat Betadinou. Pomáhají i koupele v odvaru z řepíku.
 
Důležité je věnovat pozornost délce drápků a pokud se nastačí samy obrušovat, včas je zastřihnout. K tomu účelu slouží speciální kleštičky na drápky. Dráp by měl být tak dlouhý, aby se ve stoji nedotýkal země. Při stříhání je třeba dát velký pozor, abchom nestříhli psa "do živého". U žlutých jedinců je živý vnitřek drápu zbarvený do růžova a na dobrém světle viditelný, s drápky černých a hnědých psů je to horší. Pokud drápek příliš přeroste, nelze ho zkrátit naráz, ale pravidelně po kouskách zkracovat. Cévka uvnitř drápku se tak postupně stáhne. Přerostlé drápky jsou nejen zdrojem úrazů, ale mění i vnímání terénu psem a mohou být zdrojem pohybových obtíží až deformace prstů a tlapek.
 
Labradoři, stejně jako věšina psů s převislýma ušima, bývají náchylní k zánětu zvukovodu. Proto je dobré uši pravidelně kontrolovat a čas od času šetrně vyčistit pomocí ušních kapek. Přílišná péče v tomto směru však někdy mívá opačný efekt - zvukovod se podráždí a zanítí. Takže opatrně.
 
 
Nemá-li pejsek trvalý přístup na zahradu, je potřeba vzít ho alespoň 4x denně vyvenčit. To platí pro dospělého psa, štěně se musí venčit mnohem častěji. Příliš dlouhé zadržování moči poškozuje ledviny a samozřejmě je pro psa nepříjemné. Zatímco fena vymočí vše naráz, pejsek si moč šetří na značkování a je třeba s ním obejít určitou trasu. S fenkou jsou zase určité potíže v době hárání. I když se fenky velmi snaživě čistí, sem tam nějaká kapka doma ukápne. Zájem psích nápadníků je v té době velmi intenzivní, a jejich odhodlání vytrvat a ztéci všechny překážky je veliké. Že je jezevčík na vaši labradorku příliš malý? Omyl! Oni si poradí a za dva měsíce budete překvapeně hledět na ošatku nečekaných štěňátek. Na vycházce je třeba počítat i s tím, že fena během svých plodných dnů sama intenzivně vyhledává psy, a místo vašeho zoufalého volání uposlechne raději hlasu přírody, přestože jinak má skvělé přivolání. Venčit proto raději na vodítku a s ohledem na majitele psů-samců krátce a mimo hlavní shromaždiště psů. Není pro ně nic příjemného běhat po okolí a zjišťovat, pod kterým balkonem sedí jejich zamilovaný psí Romeo.
 
 
TOPlist