Zdraví
Psi, stejně jako lidé, nejsou ušetřeni všemožných zdravotních problémů. Těm infekčním lze čelit kvalitní péčí a očkováním, těm dědičným chovatelskými opatřeními. Pro každé plemeno je charakteristický výskyt určitých dědičných defektů, což je dáno relativně malým počtem zvířat, ze kterých plemeno vzniklo a jejich dalším chovem se silnou selekcí a uzavřenou plemennou knihou. Mohou být podmíněny polygenně, to znamená, že jejich výskyt je ovlivňován spolupůsobením několika genů, nebo se jedná o defekt jediného genu. Pokud je vada děděna dominantně, každý jedinec nesoucí defektní gen bude touto vadou trpět.
Psi, stejně jako lidé, nejsou ušetřeni všemožných zdravotních problémů. Těm infekčním lze čelit kvalitní péčí a očkováním, těm dědičným chovatelskými opatřeními. Pro každé plemeno je charakteristický výskyt určitých dědičných defektů, což je dáno relativně malým počtem zvířat, ze kterých plemeno vzniklo a jejich dalším chovem se silnou selekcí a uzavřenou plemennou knihou. Mohou být podmíněny polygenně, to znamená, že jejich výskyt je ovlivňován spolupůsobením několika genů, nebo se jedná o defekt jediného genu. Pokud je vada děděna dominantně, každý jedinec nesoucí defektní gen bude touto vadou trpět.
U recesivně podmíněných vad je zapotřebí dvou defektních genů (jeden od otce a jeden od matky), aby se onemocnění projevilo. Jedinec nesoucí pouze jeden defektní gen sám neonemocní, ale bude vadu skrytě předávat dál svému potomstvu. Výskyt přenašečů v populaci logicky potom mnohonásobně převyšuje počet postižených a může být překvapivě vysoký. Na chovu na přenašečích není nic špatného, je-li k dispozici genetický test. Spojením přenašeče s čistým jedincem nikdy nevznikne postižené štěně (polovina štěňat budou opět přenašeči) a tak lze díky genetickým testům využít v chovu jinak špičková zvířata, která některý z defektů nesou. Výskyt defektu v populaci se i tak bude každou generaci snižovat. Je třeba si uvědomit, že přenašeč je stále zdravé zvíře a to, co čistokrevnému chovu nejvíce ubližuje, je ochuzování genofondu. S tímto problémem se v současnosti potýkají všechna čistokrevná plemena, Labradory nevyjímaje, ač jde o velmi početné plemeno.
Na celkové zdraví a vitalitu má negativní vliv příbuzenská plemenitba, kterou někteří chovatelé používají k upevnění určitých exteriérových znaků nebo specifických pracovních vloh, bohužel za cenu velkého genetického ochuzení se všemi jeho důsledky. Velmi doporučuji pročíst si překlady článků na toto téma v Sekci Články.
Přes všechnu snahu poctivých chovatelů neexistuje stoprocentní záruka zdraví ani u zvířat s průkazem původu, natož bez něho. Pes je živý tvor, výsledek náhodného koktejlu genů obou rodičů. Některé kombinace se proti očekávání mohou ukázat jako nešťastné, proto je chov celoživotním sbíráním zkušeností a také velkou lekcí pokory. Vliv má zdravotní i psychický stav matky, její výživa před krytím i během březosti, kvalita odchovu i správná péče majitele.
Nejčastější problémy u plemene Labrador retriever jsou především tyto:
Dysplázie kyčelního kloubu - DKK
dědičnost: polygenní
Nejčastější problémy u plemene Labrador retriever jsou především tyto:
Dysplázie kyčelního kloubu - DKK
dědičnost: polygenní
heritabilita: cca 30%
genetický test: zatím neexistuje
genetický test: zatím neexistuje
Dysplazie kyčlí, zřejmě nejdiskutovanější problém mezi chovateli, ač ve svém důsledku zřejmě existují horší. Jde o vývojovou vadu v utváření kyčelního kloubu, kdy hlavice nesedí dostatečně pevně a hluboko v jamce. To vede ke zvýšenému opotřebebí kloubní chrupavky a rozvoji artrozy. Takový kloub tuhne a samozřejmě bolí. Vliv na její rozvoj má částečně genetika, částečně prostředí. Dědičnost je složitá, přes všechnu snahu se nepodařilo najít konkrétní geny způsobující dysplazii. Pod pojmem prostředí se rozumí všechny negenetické vlivy, tedy zejména výživa a pohyb. Velmi stručně - výrazný negativní vliv má nadváha a překrmování během růstu, nadměrný přísun vápníku, pohyb po kluzkém povrchu, pohyb přesahující mechanickou odolnost měkkých tkání, tedy zejména prudké brždění a změny směru. Podrobněji v sekci Články.
Dysplázie loketního kloubu - DLK
dědičnost: polygenní
genetický test : zatím neexistuje
Dle mého názoru mnohem závažnější problém, než je DKK, neboť lokty nesou dvě třetiny váhy těla. Bez ohledu na chovné podmínky nepovažuji za rozumné chovat na nenulových jedincích. Jde o vývojovou vadu v utváření loketního kloubu, který je poměrně složitý, neboť spojuje tři kosti - kost pažní, loketní a vřetenní. Stačí poměrně malá nerovnost a v kloubu se začne rozvíjet artroza. Vliv na rozvoj DLK má dědičnost i prostředí. Najít konkrétní geny zodpovědné za rozvoj DLK se zatím nepodařilo, dědičnost je složitá. Podobně jako u DKK má vliv překrmování během růstu a průdké pohyby a skoky. Podrobněji v sekci Články.
Recesivní defekty s genetickým testem
Genetické testy jsou v čistokrevném chovu již běžnou záležitostí, s jejich pomocí lze úplně zabránit narození štěněte postiženého daným onemocněním. Při výběru chovného páru je důležité pouze nespojovat přenašeče s jiným přenašečem téhož onemocnění. Honba za psy čistými "na všechno" je nesmyslná a v důsledku škodící. Některá onemocnění jsou v plemeni rozšířená více a test u obou rodičů považuji za běžný základ. Kromě toho lze testovat celou řadu dalších defektů, jejichž výskyt v plemeni není nulový, ale je velmi nízký. Testy v různém rozsahu nabízí celá řada laboratoří.
Progresivní atrofie sítnice - prcd-PRA
Jeden z prvních genetických testů vůbec, dříve velmi rozšířený defekt, dnes chovateli běžně testovaný. Rozhodně základ u výstavních i pracovních linií. U postižených jedinců postupný rozvoj slepoty.
Exercise induced collapse - EIC
Velmi rozšířený dědičný defekt, zejména u výstavních linií, patřící do základní sady. U postižených jedinců způsobuje kolapsy vyvolané zátěží, někdy i vzrušením nebo přehřátím.
Centronukleární myopatie - CNM
Naštěstí méně častý defekt, ale o to závažnější, tedy patřící do základní sady. Postižené zvíře ztrácí schopnost se pohybovat, končí fatálně.
Hereditary nasal parakeratosis - HNPK
Defekt se projevuje tvorbou strupů, krust a prasklin na nose postiženého psa, v těžkých případech i na tlapkách.